Ohlasy | Miloslava Auersvaldová | Duhová cesta

Ohlasy klientů

Příběh Terezy
Ráda bych se s vámi podělila o zkušenost s kineziologickým odblokováním u paní Auersvaldové, kterou jsme navštívily s prosbou o pomoc. Řešený problém spočíval v celkové uzavřenosti Terezčiny osobnosti. Svým projevem a vystupováním vždy působila stydlivě, zadumaně až smutně s minimálním projevem veselosti. Nerada projevovala radost a smích, který pokud vyjádřila úsměvem, okamžitě zakryla rukou či sklopením hlavy. Po setkání s paní Auersvaldovou byly výsledky více než zřejmé až překvapivé. Tereza již při zpáteční cestě domů naprosto ztratila veškeré své zábrany a 60 minutovou cestu strávila zpěvem, smíchem a při krátké občerstvovací přestávce na parkovišti „vystřihla“ i tanec. Po několika dnech se přemíra emocí urovnala a zůstala pozitivní nálada, v očích viditelná radost a lehkost bytí. Pro všechny blízké byla tato změna viditelná na první pohled. Mnohokrát děkuji paní Auersvaldové za její práci, kterou dokáže pomoci druhým v mnohdy složitých životních situacích.Š.M. červenec 2014


Příběh Ondry
V lednu jsem u Vás byla se synem Ondrou. Příčina jeho potíží – neschopnosti se prosadit v kolektivu byla tehdy nalezena v genetickém přenosu z babičky, která coby 11-letá dívenka měla podobné pocity méněcennosti a strachu. Konečně se dostávám k tomu, abych Vám nejprve vřele znovu poděkovala a dále sdělila, že změna u Ondry byla téměř okamžitá. Už cestou domů se smál, bylo znát, že se mu ulevilo. V dalších dnech se projevoval srdečněji a víc prosazoval svou vůli, to znamená, že odmlouvá, už to není ten naprosto poslušný hodný kluk, kterého najdete, kam jste ho postavili. Ale tak to má být, kdo by chtěl mít doma robota? Po čase přišla řeč na Ondru s paní družinářkou, která mi přiznala, že Ondra nějak dospěl, je víc v pohodě. Doma denně trénuje s taťkou při hrách, kde jde vyloženě o mužské soupeření (nic pro mne). Tady se ještě občas projeví síla zvyku řešení krize, kdy Ondra prohrává a bojí se, že už to nezvrátí, a to pak reaguje buď vztekem, nebo pláčem naoko, bez slz. Myslím, že se s tím ještě vnitřně pere. Otec je k němu nekompromisní: "Nevzdávej to, srabe! Jak se to chováš, jsi chlap!" No, už se mezi ně nepletu. Snad to časem zmizí. Ondra má s taťkou nyní velmi hezký vztah. Používá jeho vtípky, rád s ním pracuje, denně se spolu učí. Celkově je vidět, že odblokování nastalo a okamžitě se projevilo v chování Ondry. Ještě jednou mnohokrát děkuji za Ondru a přeji Vám hodně energie a štěstí! A.X.


Podivné tiky
Moje jedenáctiletá dcera Kamila začala mít o vánočních svátcích podivné tiky. Nejprve křečovitě zavírala oči a po několika dnech se přidalo ještě mačkání pěstí. Nevěděli jsme si s tím rady. Nepomáhalo, ani když jsme to s ní probírali po dobrém, ani když jsme ji upozorňovali, ať to nedělá. Děti ve škole se jí začaly posmívat. Následovalo zhoršení prospěchu ve škole a to už bylo jasné, že se uvnitř ní něco děje, s čím si sama neví rady a nám to nedokáže vysvětlit. Rozhodli jsme se , že zkusíme kineziologii. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla být odblokování přítomna. Dcera spolupracovala dobře, dokázala po pár minutách vysvětlit co jí trápí. Jako velký sportovec se dostala do věku, kdy holky ze třídy nechávala ve sportu daleko za sebou a klukům už ale nestačila. Měla pocit, že nepatří ani k holkám ani ke klukům. Míla si s ní povídala a postupně se dostávaly k podstatě Kamiliných potíží. Vysvětlila jí, že se nemusí nikomu přizpůsobovat nebo někoho dohánět, ale žít si tak, aby jí bylo dobře. Už cestou autem domů jsem zjistila, že mačkání pěstí je nadobro pryč. Křečovité přivírání očí zmizelo do několika dnů a známky ve škole se začaly zase zlepšovat. Na dceři jsem viděla velkou úlevu, že dokázala zformulovat svůj problém a od té doby se nebojí říct jak se cítí nebo co jí trápí. Jsem moc vděčná, že nám Míla pomohla a z Kamily se díky ní stala sebevědomá slečna, která má sport jako zálibu číslo jedna a běhá zásadně podle sebe - nikoho nedohání, na nikoho nečeká a nikdo jí jen tak nerozhází. Ještě jednou DÍKY!


O kineziologii jsem se dozvěděla v roce 1997 od kamarádky a později získala další informace z článků a z knihy o kineziologii. Hledala jsem tehdy pomoc pro moje dcery (7 a 5 let), obě měly alergii, ekzém, klasická medicína nepomáhala a proto jsem zkusila homeopatii a později ještě kineziologii a nyní vím, že mé rozhodnutí bylo správné. Dcery jsou zdravé, nebraly žádná antibiotika ani neskončily s astmatem na alergologii, jak vím od maminek, které spoléhaly pouze na klasickou medicínu. Myslím si, že obě metody mají dobré výsledky proto, že se snaží zjistit a odstranit příčinu problému a neřeší pouze následky. Během let jsem se ještě několikrát obrátila se svými problémy na kineziologii a vždy jsem byla překvapená, jak přesně dokáže tato metoda odhalit příčinu problému a také momentální stav mysli a Vaše pocity. Osobně si již jen těžko dovedu představit, že bych neměla možnost řešit zdravotní nebo psychické problémy pomocí kineziologie. Výsledkem každého sezení je pro mně dobrý pocit a veliká úleva z porozumění nějakému trápení a z vyřešení tohoto problému nebo „jen" z přeladění mysli a z porozumění. Proto doporučuji všem, kteří máte jakýkoliv zdravotní nebo psychický problém, tuto metodu vyzkoušet. Vlaďka


Máme čtyřletého syna, který těžko komunikuje s dětmi stejného věku. Špatně si zvyká na nové prostředí. Tento problém se ještě více prohloubil po jeho nástupu do mateřské školy. Samozřejmě nás to všechny velice trápilo a chtěli jsme mu pomoci. Já sama jsem před několika lety vyzkoušela kineziologii přímo na sobě. A to s vynikajícím výsledkem. Proto jsem ani v případě našeho synka neváhala a tuto metodu znovu vyzkoušela. Kinezioložka mi vysvětlila, že daný problém se u takto malých dětí dá řešit prostřednictvím jednoho z rodičů. Pomocí tzv. svalového testu jsem byla vybrána já. Postupně jsme se dostaly k možné příčině problému a jejímu odblokování. Toto jediné odblokování stačilo k tomu, že jsme u syna začali pozorovat změny k lepšímu.Už se tolik nestraní dětskému kolektivu a v novém prostředí si zvyká rychleji. Ještě stále je co zlepšovat, a proto této metodě zůstaneme věrni i nadále. Markéta


Před moji první návtěvou kinezky jsem měla trochu obavy, co mě bude čekat, ale musím říct, že obavy byly zcela zbytečné. Z návštěvy jsem měla příjemný pocit, že jsou mezi námi lidé jako Míla, kteří jsou tady  pro nás s otevřeným srdcem a lidským přístupem pomoci druhým. Doporučila jsem návtěvu svým kamarádkám, které měly různé problémy a i ony chválily, jak se jim po návtěvě ulevilo. Takže vřele doporučuji, ale nezapomínejme, že zázraky se nedějí a každý na sobě především musí pracovat sám. Mějte se krásně. Soňa


Život často nebývá jednoduchý. Přichází těžké chvíle, nemoci a životní zlomy. A ikdyž při nás stojí milující rodina a přátelé, stává se, že ani oni nedokáží pomoci. Všichni jsme součástí obrovského kolotoče a často jím procházím s úsměvem na rtech. Své opravdové pocity maskujeme a světu ukazujeme svou štˇastnou tvář. Chodíme cvičit do posiloven, jíme zdravě ,a to všechno proto, abychom vypadali dobře, ale uniká nám nejdůležitější věc. Člověk se cítí a vypadá nejlépe, když je prostě opravdu v pohodě..  Příčinu našich trápení většinou neznáme a znát ani nemůžeme.Ta se najde až během odblokování. Pak se výsledek objeví okamžitě, někdy je třeba řešit problém dlouhodobě. Ale podle mé zkušenosti již zmiňovaný výsledek vždycky stojí za to. Najednou se na problém podíváte jinýma očima.  Celý život jsem měla problémy s cestováním Auto pro mě představovalo hrůzu, kterou by si mohl jen málokdo představit. Bolení hlavy, malátnost, pocit, že budu zvracet. Tyto problémy se ovšem objevovaly pouze v rámci České republiky. Často jsem se také cítila opuštěná, nemilovaná a osamocená. Těšila jsem se na svět, a tak jsem se rozhodla narodit se dřív, v 7 měsíci těhotenství. Byla jsem ale příliš malá. Trápily mě nedorostlé plíce a játra. Ani jsem se na světě nestačila rozkoukat,a už mě vezli do královéhradecké nemocnice, do inkubátoru. Nikoho se mnou nepustili. Právě tehdy jsem se cítila opuštěná a tenhle zvláštní pocit jsem si přinesla z tak raného dětství s sebou do přítomnosti. Proč to tenkrát takhle vlastně bylo? A měli lékaři a moji rodiče vůbec jinou možnost, než mě poslat samotnou do nemocnice hned po narození? Ne, zemřela bych .Byla jsem příliš malá a neuměla bych se poprat s přicházejícím životem.Byla to výzva, kterou bych nedokázala přijmout a inkubátor byl jediným řešením, jak mi pomoci. Dnes už vím, že tohle řešení tehdy bylo nezbytné. Už můžu jít dál. Lenka


Křičení ze spaní
Paní Auersvaldová byl u Vás minulý týden můj přítel – křičel ze spaní. Já Vám chci říct a poděkovat, už kvůli našemu miminku,protože už nekřičí! Snad to zůstane. Moc jste nám pomohla a já Vám za to tisíckrát děkuju. Hodně jsme o problému doma mluvili, byl z toho sám nešťastný. Třeba to nebude napořád, ale teď víme, že se s tím dá pracovat. Proto ještě jednou díky a ať se vám v životě jen a jen daří, za to, co děláte pro ostatní. M.V.


Strach z létání letadlem, klaustrofóbie
Dobrý den, první let mám úspěšně za sebou. Byl jsem v Bukurešti. Letuška ze mě nebude, ale dalo se to přežít. Z cesty zpět už jsem byl docela nadšený, snad mi to vydrží. Děkuji za pomoc. X.N.


Ohlasy Poukazy