Později jsem začala vydělávat, a z každé přijaté výplaty jsem měla radost. Přicházela hojnost a já se cítila uvolněná, dokonce mně ještě peníze zbyly, nikdy jsem neutratila celou výplatu.   Koupila jsem si všechno, co jsem chtěla.

Pak přišla mateřská dovolená, a stav mého konta klesal, a s tím se ztrácela i má finanční nezávislost. Musela jsem si říkat o peníze manželovi, což bylo pro mě ponižující a trapné. Měla jsem pocit viny, že je nemám, že jich nemám dost, že jsem neschopná. Peníze jsem vždycky bez řečí dostala, manžel se neptal, na co je chci, stejně to bylo pro rodinu, ale uvědomovala jsem si tíseň v krku a tíhu na hrudi, když peněz nebylo dost. Byl to stejný pocit jako v dětství. Najednou jsem pozorovala stejné pocity, když jsem si chtěla říct o hlídání dětí, když jsem chtěla něco pro sebe. co není každodenní záležitost. Pokud mně bylo vyhověno, musela jsem být náležitě vděčná, čím víc, tím líp, a vždy  jsem vnímala závazek.  Nemohla a neuměla jsem přijímat jen tak. Vždycky něco za něco.

Časem jsem začala podnikat, a říct si o peníze za mou práci byl opět problém, zvlášť u známých lidí. Nebyla jsem si jistá, jestli si ty peníze vůbec mám vzít, když je to známá.

Na kurzu Jak se stát penězi s access facilitátorkou Simonou Novákovou jsem si uvědomila, že tohle vůbec není moje realita, bylo to těžké, tak těžké jako tíha, kterou jsem cítila ve svém těle.

Babička a děda podnikali, měli kadeřnictví a v té době to asi neměli lehké. Děti byly malé a přišla válka. Přesto koupili pěkný dům, dětem poskytli vysokoškolské vzdělání, navenek všechno OK, ale vevnitř nich samých? Jaký tlak a tíseň prožívali?

Nezbývá než to uznat, měli to tak, ale já dnes si už mohu vybrat jinak. Uznávám, že jsem si vždycky nějaké finanční tíhy a nedostatku v pozadí, byla vědoma. Vybírám si sebe, svou finanční realitu a vnímám, jak ke mně peníze proudí v lehkosti a všemi směry.

  A mohu mít přání a touhy, mohu žádat a mohu přijímat vše, co s dovolím přijmout od teď po celou věčnost!  

Z čí finanční reality tvoříte vy?