Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být. Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme? Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla? Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít. Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte! Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být. Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme? Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla? Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít. Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte!
Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být. Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme? Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla? Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít. Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte! Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být. Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme? Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla? Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít. Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte!
„Už delší dobu jsem bez nálady, neraduju se ze života jako dřív, jako bych něco ztratila. Nevím, co to je, ale něco hledám, co by mě potěšilo. Není to jídlo, není to odpočinek, ani kniha, není to pohyb, ani sex, všechno mně uspokojí jen na chvíli a pak ten pocit přijde zas. Je mi smutno. Cítím také ledviny, v noci se budím, přes den piju urologické čaje a ledviny si držím v teple, a už opravdu nevím.“ Povídá klientka a tázavě se na mně podívá.
„Už delší dobu jsem bez nálady, neraduju se ze života jako dřív, jako bych něco ztratila. Nevím, co to je, ale něco hledám, co by mě potěšilo. Není to jídlo, není to odpočinek, ani kniha, není to pohyb, ani sex, všechno mně uspokojí jen na chvíli a pak ten pocit přijde zas. Je mi smutno. Cítím také ledviny, v noci se budím, přes den piju urologické čaje a ledviny si držím v teple, a už opravdu nevím.“ Povídá klientka a tázavě se na mně podívá.