Měsíc: Prosinec 2021

Vědomí

Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být.
Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme?
Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla?
Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít.
Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte!
Vědomí je stav. Je to nikde nekončící prostor naplněný klidem. Nejsou tu žádné potřeby, omezení ani napětí, žádné musím, žádné soudy. Vše je tak, jak to má být. Nevíte, proč a kam jdete a proč tohle děláte zrovna takhle, ale víte, že to tak má být.
Jaké by to bylo jen být, a tvořit život svými volbami, protože můžeme?
Každé sezení, terapie, meditace, odblokování je krokem k vědomí. Co všechno jsme teď ochotni pustit a vzdát se toho, abychom se stali změnou a přijali vědomí všemi buňkami svého těla?
Spousta lidí touží po změně, ale opravdu je ochotná ji udělat a rozhodnout se jinak? Jsme ochotni uznat, že nám tenhle vzorec vnímání světa už nepřispívá, opustit to a vybrat si jinak? Vybrat si co přispívá nám samým? Jsou to jen úlevné ztráty oproti tomu, co úžasného může přijít.
Jak to vlastně chci já? Co by mně udělalo radost? Ptejte se a naslouchejte. Všechny odpovědi už stejně dávno víte!

Když jsou ledviny smutné

„Už delší dobu jsem bez nálady, neraduju se ze života jako dřív, jako bych něco ztratila. Nevím, co to je, ale něco hledám, co by mě potěšilo. Není to jídlo, není to odpočinek, ani kniha, není to pohyb, ani sex, všechno mně uspokojí jen na chvíli a pak ten pocit přijde zas. Je mi smutno. Cítím také ledviny, v noci se budím, přes den piju urologické čaje a ledviny si držím v teple, a už opravdu nevím.“ Povídá klientka a tázavě se na mně podívá.

Jakou finanční realitu žijete?

Od dětství jsem vnímala, že říct si o peníze je pro mě problém, i když se jednalo třeba jen o peníze na obědy. Cítila jsem se nepatřičně, trapně, styděla jsem se a cítila se provinile, nechtěla jsem být zátěží. Přitom jsem nikdy finančně nestrádali, řekla bych že mé dětství bylo v hojnosti, měli jsme vždycky lyže, brusle, kola, pěkné oblečení, jezdili jsme s rodiči na dovolenou. Já jsem byla spokojená s tím, co jsem měla, nevzpomínám si, že bych kdy o něco prosila, nikdy jsem neměla žádné velké touhy a přání. Já jsem vlastně ani nevěděla, že nějaké mohu mít.